K výchově dětí v Asii máme výhrady, jaké ale je asijské školství ve skutečnosti?

Asijští nebo chcete-li tygří rodiče upřednostňují akademické, hudební a sportovní úspěchy před socializací a zábavou, to ale neznamená, že je nemají. U nás jsou ty priority až opačné.

Moje dvě děti chodí do asijské školy a vidím, že kromě neuvěřitelně dobrých výsledků se děti také plně zapojily do školního života a širších aktivit místní komunity.

Můj syn se již ve školce velice detailně seznamoval s přírodou.

Když jsem se svojí ženou rozhodoval kde se začnou moje dvě děti vzdělávat, tak poměrně rychle plynul čas a po zkušenostech s českou lesní školkou, kanadskou školkou a jeslemi v Hongkongu jsem se zastavil právě v Asii. Měl jsem již z bezdětného období řadu otázek ohledně vzdělávání mých budoucích dětí – zda není nutné vychovávat děti v domácím prostředí, v naší kultuře a jazyku, nicméně jsem tyto obavy rychle zahodil zejména díky kvalitě předškolního vzdělávání a nakonec utekl s dětmi do Asie. Náš styl výchovy předškoláků je spíše takové lepší hlídání dětí a já viděl na svém synovi jak mu prokluzuje jeho potenciál mezi prsty a najednou zbyla jediná možnost – opustit kontinent a zamířit na východ. Pamatuji si z toho období článek, který popisoval asijské školství a byl víceméně o tom, proč jsou čínské matky lepší. Kritizoval některé věci, já měl ovšem jasno, poněvadž jsem věděl něco co ti novináři ne. Na rozdíl od školáků na Západě se totiž asijští školáci do školy těší. To byla poslední kapka při rozhodování zda koupit či nekoupit letenky.

Samozřejmě jsme celá rodina vyrazili s obavami, hlavně ve formě konkurence asijských rodičů, kteří pilují svoje děti do absolutní špičky. Řekli jsme si doma, že to určitě tak horké nebude a tuto myšlenku jsme zaplašili. Zbyla zvědavost jaké to bude ve skutečnosti. Realita byla ovšem nad očekávání, ono totiž skoro každý asijský rodič je víceméně ambiciózní, jenže jaké to tedy je?

A jak dopadly naše dvě děti?

Společenství šprtů

Ocitli jsme se v extrémně odlišném světě, představte si střední či vysokou školu bez marihuany, nezřízeného sexu či alkoholu. Synonymem rodičů s extrémně vysokými nároky na své děti, u nás se jim často říká ambiciózní rodiče, budou v Asii tygří rodiče. Ti rozhodně tlačí své děti, aby dosahovaly stále vyšších výsledků hned zkraje u nejmenších předškoláků. Všichni svorně plánují pro své dítě uspět v různých testech už v pěti letech. Drtivá většina dětí plynně čte ve dvou třech jazycích a další se učí, matematika jako když bičem mrská a děti rozhodně nikde nevřískají. To spíše meditují a uvaří vám večeři. Rodiče v Asii upřednostňují akademické, hudební a sportovní úspěchy před socializací a zábavou, ale to neznamená, že děti nesocializují či nemají žádnou zábavu. Ta má svůj čas a hodnotu. Nepřijímají nic jiného než nejvyšší standardy u sebe i svého dítěte. Zřejmě způsobují bolesti hlavy přesto usměvavým učitelům, kdy je pozorujeme jak se neustále radí kde zlepšit rozvoj dítěte. Zní to všechno velmi náročně až odpudivě, ale děti to berou velice dobře a vypadají šťastné. Neznají totiž poflakování.

Samozřejmě všichni víme jak vypadají naše české školy a školky. Víme co očekávat. Zejména u školek nic, respektive tam děti pohlídají, pohrají si, zatímco my rodiče tvoříme hodnoty. Systém a standardní rodičovský přístup ke vzdělávání je mnohem volnější. Jestliže asijští rodiče jsou tygři pak ti čeští jsou koťata. Moje obavy k tygřímu výběhu, či možná kleci, při první přímé konfrontaci mi trochu podlomily kolena – jak tohle moje děti zvládnou? Zní to příliš extrémně a věřte, že to tak i vypadá. Obával jsem se, že děti, které byly povzbuzovány k tomu, aby upřednostňovaly práci před vším ostatním, přijdou o normální vývoj v raném dětství a bude jim odepřena příležitost hrát si, a že se to později v životě určitě vymstí. Také jsem se obával, že děti budou vyučovány nazpaměť, budou postrádat kreativní dovednosti a schopnosti při řešení problémů. Jenže to byly jen moje předsudky. Pak přišla realita, moje děti mě začaly den za dnem udivovat a udivují mě dodnes.

Předsudky versus realita

Moje dcera Zara nastoupila do školky ve 13 měsících a hned si přinesla učebnici ve které byly čísla, v jiné byla abeceda, v další čínské znaky. Udělalo se mi trošku nevolno, ale rozhodnutí padlo a nechal jsem vše plynout. Sice jsem věděl, že to tak je, ale realita vás i tak šokuje a člověk z Česka prostě chce vzít dítě z takového prostředí na hřiště. Naplno jsem si uvědomil, že tygří přístup je samozřejmostí, alespoň ve školkách a školách, ve kterých za celé roky moje děti studují. Ano studují, poněvadž je to přesnější výraz. Není to jako u nás “chodí do školky”. Už takto malé děti tu mají předměty kde se střídají učitelé a učitelky. Z první ruky jsem se i s rodinou ocitl ve střetu kultur mezi západním a asijským přístupem k výchově dětí a vzdělávání. Zavlekl jsem své děti do společenství šprtů.

Rychle jsem se zorientoval a sledováním jsem zjistil, že rodiče se plně zapojují do všech aspektů vzdělávání svých dětí. Každodenní telefonáty mezi rodiči a učiteli, více videoschůzek, online zápisy do učebních deníků, neustálý proud informací přes několik aplikací mezi domovem a školou. Dozvěděl jsem se mimo jiné v kolik hodin, kolikrát, jaké množství a kvalitu mělo moje dítě bobečky v nočníku. Ostatní rodiče nemohli získat tolik informací kolik by si přáli o tom, co jejich dítě dělá, učí se, jí, hraje si, o příležitostech, které ve škole dostávají. Já jsem byl naopak šokován a neuměl jsem si představit, co bych ještě mohl chtít vědět. Jako člověk ze západní civilizace, který chodil do českých škol, jsem neustále bojoval s předsudky k učitelům, zejména o kvalitě jejich práce. Neměl jsem školku i školu rád díky přístupu některých učitelů. A tady přesně přišel okamžik kdy mi naplno došlo, že jsme udělali nejlepší rozhodnutí v životě. Domů nám totiž chodí děti celé roky plné energie a šťastné. Tak jako první dny, tak i dnes mě to stále šokuje a podvědomí čeká na nějakou levou od některého z učitelů. Ti tu byli vždycky fantastičtí a s čímkoliv jsem přišel, což jsem se postupně naučil se nebát zeptat či něco požadovat, oni krásně vyřešili a pomohli přesně podle mých představ bez sebemenšího závanu arogance, povýšení či předsudků. Tedy v české škole situace téměř jak v zrcadlovém vesmíru. Zpočátku mě trápilo několik věcí – hrají si děti dostatečně? Není to na ně moc náročné? Mohou si děti něco sami vybrat? Brzy mi došlo, že ano a vlastně po celou dobu. Všechno to učení u nás silně oddělených “akademických” předmětů od hry totiž probíhá úměrně věku a právě formou hry. Takže děti si fakticky hrají celý den! Jen se v té hře objevují písmenka, čísla a nejtěžší lego všech dob - čínské znaky.

Moje děti jako z Marsu

Začalo to poměrně nenápadně – děti mi děkovaly skoro za všechno, to je přeci fajn, i když “tatínku děkuji ti za pomoc při úkolech” už mě trošku zarazilo. Když mě pozvali do školky na narozeniny mého syna Saši, tak mi jako oslavenec velice poděkoval za všechno co jsem pro něj udělal. Bylo to dobře nacvičené a dojemné, na znamení úcty ke mně jako otci mě poté začal obřadně krmit jako prvního, poté přešel k mamince, nezastavil se a nakrmil také své učitele a učitelky. Naplno mi všechno došlo, když jsem s dětmi vyrazil do templu abych mohl meditovat, dětem nedělalo problém sedět a meditovat celé hodiny. Naučily se plynně tři jazyky, psát a číst, včetně čínských znaků, počítat na úrovni české třetí třídy již v pěti letech. Ve školkách pitvají žáby, uklízí, vaří, pěstují rostliny a nebo třeba chovají zvířata - kuřata, myši, želvy či ryby.

Navzdory dobrým studijním výsledkům jsem tedy u nově poznávaného tygřího rodičovství hloubavě hledal stinné stránky ...a... nenašel jsem nic. Jsem naopak velmi spokojen a o to více, když si uvědomím na jaké úrovni by byly moje děti v Česku. Říkám si, to je protože je to školka, jenže i ve škole nic nenarušuje harmonii. Děti chodí ze školy naprosto šťastné a já jim to závidím. Kde bychom byli u nás v Evropě kdyby se něco podobného zavedlo? A kde bych byl já kdybych měl takový start? Stále čekám kdy se něco přestane mně nebo dětem zamlouvat, možná až na střední škole? Studenti tam uvádějí vysoce stresové a konkurenční prostředí, je zde riziko sebepoškozování, které ovšem v některých asijských zemích klesá pod úroveň Evropě, někdy i řádově.

Během mnoha let v Asii jsem začal zjišťovat, že kromě trvale dobrých studijních výsledků se děti i s rodiči také plně zapojují do školního života a širších aktivit v komunitě. Mají vysoké sebevědomí, jsou hrdí na své akademické i širší úspěchy. Postupně jsem si začal osvojovat některé asijské rodičovské a výukové techniky sám. Moje děti mají až mimozemské schopnosti, jenže tomu tak není – Asie je přeci také na Zemi. Přál bych si moc aby i u nás bylo plně zkoumáno a pochopeno jak moc závisí úspěch dítěte na zapojení a aspiraci rodičů, jak moc je nutné aby učitel byl opravdu dobrý a prostředí školy by mělo být skutečně školní. Současná protiškolní hnutí po celé Evropě jasně ukazují, že rodičové si naplno uvědomují, že je něco hodně špatně a prohnilé. Výsledek ale bohužel není tak nutná změna systému, ale útěk k občas ještě horším alternativám. Ostatně i já jsem utekl s dětmi ze stejného důvodu. V mezičase se asijští školáci s radostí doslova ženou do školy, a to by měl být cíl vzdělávací instituce, nikoliv úprk rodičů a vyhýbaní se škole za každou cenu, což ukazují statistiky absencí, které jsou v Evropě řádově vyšší.

Mohu tedy ručit za tygří přístup a za následné výsledky u dítěte. Na základě mých zkušeností s velkým množstvím mezinárodních i místních rodin, školkami a základními/středními školami, celé roky sledováním pokroku a úspěchu jejich dětí, mohu načrtnout několik možná velmi důležitých změn, které jsou více o přístupu než změně systému.

Co můžeme tedy změnit bez zásahu státu?

To je totiž to jediné na co máme okamžitě vliv.

Projevujte úctu ke vzdělání

Asijští rodiče z velké části upřednostňují vzdělání a projevují mu respekt. Tím, že svému dítěti říkáte, že je to důležité, vytvoříte důležitý základ v jejich mysli. Když jsou děti malé, jejich primárním zdrojem vlivu je jejich rodina, takže pro jejich mladý život ve škole je důležité, aby o něm smýšlely pozitivně. Nežádám vás, abyste na škole svého dítěte milovali všechno, ale je důležité o ní doma mluvit pozitivně.

Účast je klíčová

Existuje silná korelace mezi školní docházkou a prospěchem studentů. Není žádná velká věda vidět, že když děti nejsou ve škole, chybí jim zásadní stavební kameny, takže je těžší je dohnat. Školy mohou mít vliv pouze tehdy, když jsou děti ve škole. To je jedna strana a je zde ještě ta druhá - vzdělávání doma, probírání učební látky s dětmi a ony neustále propírané domácí úkoly. Ty totiž školu a domácí prostředí propojují - učitel vám tímto způsobem říká co je momentálně nejdůležitější se naučit.

Seznamte se s učiteli, promluvte si a dělejte to často

V Asii je standardem, že rodiče přijdou do školy párkrát měsíčně, třeba aby se připojili ke svému dítěti ve třídě, zúčastnili se workshopu nebo si rychle popovídali u dveří. Učitelé rádi říkají rodičům, jak mohou pomoci. Takže pokud se to děje, učitelům naslouchejte. Mají bohaté znalosti o tom, jak se vaše dítě učí a co mohou udělat pro to, aby se zlepšilo a mělo lepší výsledky. Choďte na třídní schůzky v předstihu, sportovní dny a dobrovolné workshopy nevynechávejte. Řekne vašemu dítěti, že škola je důležitá. Žádejte aby vám pomohlo porozumět metodám používaným ve škole, které by vám mohly pomoci při domácích úkolech.

Číst, číst, číst! A ve více jazycích. Nezapomeňte na počty!

Číst, když jsou miminka, a mít během dětství pohádky i před spaním. Povzbuďte své dítě, aby vám četlo, jakmile začnou nosit knihy domů ze školy. Výzkumy jasně ukazují, že děti, které pravidelně čtou již před dosažením věku pěti let, mají lepší výsledky ve zkouškách, postupují do lepších škol a později ve svých životech mají lepší pozice v zaměstnání, podnikání nebo ve vztazích. V Asii rodiče často poslouchají, jak jejich dítě čte, a dožadují se dalších knih, které si děti nadšeně vybírají. Výsledkem je, že děti mají větší slovní zásobu, kreativní nápady, smysl pro příběhy, postavy a přirozeně si osvojí různé větné struktury a gramatiku, aniž by potřebovaly výslovnou výuku. Pokud se vám podaří zajistit výuku zejména angličtiny, neváhejte a klidně od narození. Využijte jakýkoliv jiný jazyk, kterým mluví třeba příbuzní, k výuce. Je prokázána souvislost mezi počtem jazyků a inteligencí. Učte své děti čísla již před prvním rokem věku, později přidejte počty a snažte se o dřívější pochopení časoprostoru.

Důležitá je hudba a/nebo sport

Hudba i sport jsou skvělým způsobem, jak děti naučit porozumět důležitosti odhodlání a cvičení. A když jde do tuhého, rodiče nenechají děti se vzdát. Úroveň hry na nástroj a hudební přednes, kterou jsem pozoroval u některých žáků a studentů, byla často fenomenální. Mnozí se během školního roku účastnili mnoha hudebních akcí, recitálů a soutěží.

Asijští studenti často hrají v různých fotbalových, basketbalových a plaveckých týmech. Viděl jsem, že tuto disciplínu a oddanost přirozeně aplikovali i v jiných oblastech svého života. Hudba a sport budují charakter. Zavádějí rutinu a sebedisciplínu. Vyžadují úsilí a zahrnují týmovou hru. Rodiče se objevují na každém sportovním utkání, na každém hudebním vystoupení, dítě ví, že jeho rodič je tu pro něj a chápe, že dělá něco co ho posílí.

Omezení mobilních telefonů a technologií

Mluvím stejně o vašem používání mobilů před dětmi, nejen o vašem dítěti. Děti chtějí dělat to, co dělá jejich dospělý vzor, takže pokud zíráte na obrazovku, budou chtít udělat totéž. V asijských školách, které jsou je obyčejně prošpikovány moderními technologiemi, je ale propracovaný systém oprávnění užívání jednotlivých zařízení. Děti si například mohou vyzvednout telefon až minuty před koncem vyučování, aby se mohly spojit s blízkými či s v aplikaci objednat taxi. Technologie prostě jsou a budou součástí našich životů, děti je třeba naučit je používat v přesně té míře kdy jsou ještě prospěšné nikoliv aby škodily.

Díky bohatému mimoškolnímu programu aktivit je rozhodně méně času na techniku, což dětem umožňuje rozvíjet jiné aspekty dovednosti jejich života. Je nutné děti zaměstnat jinak a nastavit jasné hranice. Zjistěte, co vaše dítě na svém zařízení dělá, nastavte čas pro technologii a nepoužívejte ji v žádném případě jako trest nebo odměnu.

Zvyšte hodnotu mimoškolních aktivit

Hovořím o prázdninách a jiných kulturních zážitcích, které skutečně ovlivňují mnohostranně vývoj. Děti, které mají bohaté zkušenosti s cestováním a jinými kulturami, budou automaticky schopny lépe porozumět světu a propojit své zkušenosti s výukou ve škole. Nemusí to být speciální nebo stát majlant. Ve všech obcích a městech jsou bezplatné akce, zkuste třeba návštěvu knihovny nebo procházku u řeky či jít do kostela. Běžte se podívat na akce místních komunit.

Změňte mateřskou školku ve smyslu domácích prací

Zkuste se domluvit se školkou do které chodí vaše dítě, aby se děti účastnily úklidu, přípravy jídla. Postavení skleníku a pěstování rostlin je ideální forma seznámení se světem, děti by měly mít nějaká zvířata o která by se měla starat. Nenáročná jsou třeba kuřata. V asijských školkách je to běžné a je to důležité pro správný vývoj dětí. V Asii se děti učí starat o členy rodiny, třeba o babičky a dědečky či mladší sourozence, trénují různé situace kdy jeden druhému pomáhá. Je to v tomto věku velice podstatné. To samé samozřejmě je nutné dělat i doma.

Moje dcera Zara ve školce pravidelně vaří, uklízí, pěstuje rostliny a stará se o zvířata. Je to velmi důležité pro pochopení světa na který se narodila.

Získejte si učitele na svou stranu

I u velmi úspěšných dětí v Asii bývá běžné doučování, často čtyři hodiny týdně navíc kromě školy. Je to možná moc, ale uvědomte si však, že když jsou třídy velké a ve škole dochází k vyrušování, může vaše dítě potřebovat další pomoc. Učitel si změny zajisté všimne a ocení ji.

Ve škole také zvyšuje laťku. Jsem si plně vědom nákladů a úsilí s tím spojené, ale pokud si to můžete dovolit na krátkou dobu nebo na podporu v určité oblasti, vaše dítě bude úspěšnější a poroste mu sebevědomí.

Závěrem bych poprosil o hluboké zamyšlení nad budoucím vývojem u nás v České republice a v rámci Západní civilizace jako celku. Asijští rodiče se pro mnohé z nás chovají jakoby spadli z Marsu, a do značné míry to tak skutečně je, ale spadli na naší planetu, jsou tu, budou tady s námi i dál a konkurují nám. Položte si jednoduchou otázku: na koho byste vsadili milión?