Hardward má jasno jak učinit člověka více úspěšným a štastným

Chcete-li mít lepší život pak byste měli najít stroj času, vyhledat svoje rodiče před vaším narozením a požádat je aby vám naložili více práce ve vašem nejranějším dětství. To by byl zdaleka nejjednodušší způsob jak se zbavit například prokrastinace. Bohužel to nejde a zbývá nám jediné - vychovat úspěšnější a šťastnější vlastní děti, tedy další generaci. Harvardský výzkum říká - dejte dětem více práce a povinností, vznikne tak úplně jiný mindset, člověk nemá problém s prací a s lehkostí ji udělá.

"Nápadů mám spousty, zbývá je udělat!"

"Měl jsem to udělat ale ... neudělal jsem!"

"Ten projekt neměl smysl, ale zpětně vidím, že jsem na něm měl pracovat více!"

Často si tohle říkáte sami sobě, někdy až příliš často, opravdu se vám nedaří, jste frustrováni když vidíte jak se někomu jinému daří? Je to velká škoda přitom ti úspěšnější mají jen obyčejnou schopnost dotahovat věci do konce. U našich dětí vše můžeme změnit poměrně snadno, ještě získáme pomocníky a později právě kvůli tomu skvělé parťáky.

Stejně jako u mnoha jiných věcí platí "čím dříve, tím lépe!" Začnete učit svoje děti pomáhat při domácích pracích co nejdříve, ve věku čtyř nebo pěti let by měly s přehledem zvládat celou domácnost samostatně. Děti jsou také zručné na zahradě a jde jim to dobře, tedy pokud je to tedy někdo učí a doslova od prvních krůčků je k tomu vede.

Pro mnoho úspěšných lidí je dobrý pocit, že své rodičovství přemění v blahobyt a jednoduché bytí pro své děti. Velmi často své děti přílišně obsluhují a aniž si to uvědomují jim velice škodí! Jenže opak je potřeba: než pomáhat svým dětem přímo se naučte jim pouze pomoci hledat cesty jak vyrůst v nezávislé, šťastné, naplněné a úspěšné mladé dospělé – teprve pak je vaše rodičovství dobré.

Koneckonců pocit úspěchu je jeden z klíčových faktorů celkového štěstí a naplnění.

Je docela jedno co přesně vidíte pod slovem "úspěch" - tedy jakýkoliv úkol, bez ohledu zda si ho člověk sám vymyslí či se k nějakému připojí, nicméně je nesmírně důležité umět vydržet a práci dokončit. Pokud se přesně toto děje opakovaně den za dnem v nejnižším věku tak máte vyhráno.

Existuje ověřený způsob, jak skutečně pomoci dětem, aby byly úspěšnější? Ukázalo se, že ano. V rámci bezmála staleté (a stále přibývající) vícegenerační studie na Hardvardu výzkumníci vyhodnotili proč bylo stovky osob úspěšných a naopak. Zjistili silnou souvislost mezi domácími pracemi a úspěchy v dalším životě a dává to smysl. Děti, které se cítí zapojeny do sdílených povinností a cítí se být součástí většího systému, získávají větší pocit vlastní hodnoty, což vede k větší motivaci pracovat na dalších úkolech. Jsou také schopné vidět potřeby lidí kolem sebe, proto jsou ochotnější pomáhat druhým. Tyto vlastnosti jim už nikdo nevezme a vyrůstají s nimi až do dospělosti.

Stručně řečeno, v rozumné míře pracující děti stanou se méně sebestřednými – "pokud pro mě uděláte vše a já se nebudu muset účastnit a nic dělat, svět se musí stále točit kolem mě i dál do dospělosti, poněvadž tak jsem se to naučil v dětství!". Pracovní morálka rozhodně není vrozená. Rodiče, školka a vše co nás ovlivňuje v nejranějším dětství, ji aktivně rozvíjejí, jinak prostě nevznikne a pak je život série neúspěchů, frustrace roste do nezměrných výšin a neštěstí je ústřední bod života.

Naše rozhodnutí a výchovné metody v nejranějším dětství vedou či nevedou k lepším šancím na kariérní úspěch, v podnikání, ale také ve vztazích. Týmová práce, empatie, pracovní morálka, ochota nejen vést, ale také následovat a spolupracovat. Studie, která byla publikovaná v Journal of Developmental & Behavioral Pediatrics zjistila, že děti, které jsou schopni pomáhat s úkoly v předškolním věku, mají také vyšší úroveň sebevědomí. Což také dává smysl. Úspěchy jsou dobré. Přijímat pochvalu je výborný pocit, i když je to něco tak malého jako je uklízení hraček. Pětileté dítě to snadno zvládne, pokud je k podobné činnosti vedeno a v žádném případě nejde o formu ublížení.

Ze srovnání mezi dětmi, které pravidelně prováděly domácí práce a které vykonávaly domácí práce jen zřídka nebo vůbec, vyplývá, že byla větší šance na lepší známky na základní škole i později při studiu u dětí s vypěstovaným pracovním mindsetem. Takové děti se také snadněji dostávaly na lepší školy. Platí to pokud jde o prosociální, akademické schopnosti, vztahy s vrstevníky a skóre životní spokojenosti. Frekvence domácích prací v mateřské škole pozitivně souvisela s tím jak dítě například ve 3. třídě vnímá sociální, akademické a životní kompetence, a to nezávisle na pohlaví, příjmu rodiny a vzdělání rodičů.

Více práce v rozumných mezích prostě znamená lepší život a celkově větší pocit štěstí a opačně.

Platí to tím více čím více tyto domácí práce provádíte ve větším týmu - například ve školce se spolužáky a učiteli. Sledovat, jak předškolák uklízí své hračky a při tom mu pouze poroučet, je jedna věc a sice stále lepší než vše dělat za něj. Pokud se ale sourozenec, rodič či spolužák přidá a uklízí ve stejný okamžik třeba pokoj, je to týmové úsilí a jde tedy o úplně jinou situaci. Dítě se stane součástí většího ekosystému, ve kterém jsme všichni společně. Což je dokonalá metafora pro pozdější úspěch, protože málokomu se podaří být úspěšným bez spolupráce a podpory jiných lidí.

Vyzvěte tedy své nejmenší členy domácnosti ke spolupráci na chodu domácnosti, zeptejte se ve školce na zapojení v chodu instituce a zajistíte jim tak více pravděpodobněji lepší budoucnost.

DWD